Žárlivost 6

10. ledna 2009 v 18:27 | Anke |  →→Žárlivost
Po delší době je tu další dílek Žárlivosti, ale je celkem o ničem, ale zachvíli se to rozjede, o to se nebojte a taky se nebojte, tahle povídka bude na pár NaruSaku! Už mám i vymyšlenou poslední větu k téhle povídce, ale asi vás tím nepotěším, ale co se dá dělat, můj mozek vymyslel tenhle konec a už ho nezměním. Když sem psala tenhle dílek, tak jsem začal přemýšlet o tom, že napíšu 2. sérii, ale to je ještě hóódně daleko, protože Sakura musí první...( to vám povím až v poslední kapitolce a až íplně na konci!) Ale teď už pouze povídka!


Hm, a co když je to past od vesničanů a chtějí na mě zase zaútočit? Vlastně jako každý rok. přemítal Naruto v mysli, když šel směrem k Ichiraku
Ale co, když na mě zaútočí, tak se přece dokážu ubránit, nic se mi určitě nestane! Řekl si nakonec Naruto a rázně vykročil k Ichiraku.
Došel před něj, ale tam nikde nikdo. To je divné... pomyslel si a pomalu začal odhrnovat závěs.
V tom se ozvalo hlasité PŘEKVAPENÍ! Naruto se tak lek, že nadskočil pět metrů vysoko a uskočil od stánku.
V tom, ale rozpoznal rozzářené obličeje svých přátel, Saie, Ino, Choujiho, Kibi, Leeho, TenTen a dokonce i Shikamara a Nejiho, nakonec uviděl Sakuru.
Obličej se mu roztáhl v široký úsměv a vešel bez jediných obav konečně do Ichiraku, tam uviděl kupu dárků a vedle toho obrovský dort, nechyběli tam ani misky s ramenem, který měl tak rád, ale největší radost mu udělali jeho přátele, že si vůbec vzpomněli, nemuseli by ani mu kupovat dárky, ani dělet dort, Narutovi by stačilo, že si vůbec na jeho narozeniny vzpomněli a chtějí je s ním oslavit, to byla už druhá věc. Naruto se na ně obrátil a všichni čekali, co řekne.. Naruto chtěl říct sice něco úplně jiného, ale vypadlo z něj pouze: "Děkuju!" a vrhl se k nim a všichni mu popřáli hodně štěstí, pak Sakura řekla: "nechceš si otevřít ty dárky?" a Naruto souhlasně kývl, nikdy nedostal žádné dárky a teď jich má spoustu!
První byl od Leeho, což poznal podle toho, co mu dal, identický oblek, jako měl on sám. Narutose nad tím musel zasmát a i když by to normálně vyhodil ihned do koše, tak Leemu poděkoval.
Další byl od Nejiho, který mu dal knihu, Jak změnit svůj osud. Nad tím se pousmál a vzpomněl si na jejich souboj. Následovali další a další dárky, až tam zbyli jen dva, od Sakury a od Hinaty.
Otevřel ten, který mu první padl do ruky. Byl od Hinaty. Dostal od ni nějaký přívěšek s krystalem. "Nevěděla jsem, co ti mám dát, pak jsem uviděla ten přívěšek a musela jsem ti ho koupit." řekla s obavami Hinata, jestli se mu bude líbit. Ten se slovem "Arigatou" si ho dal na krk. Pak konečně nadešel čas na otevření dárku od Sakury.
Otevřel ho a viděl jak tam je Konoha, byla to ta koule, s kterou když se zatřese, tak sněží, byla tam Konoha. Naruto tohle nečekal a zůstal na něm vyset, by hrozně krásný, předčil i ten náhrdelník od Hinaty, Naruto se postavil a objal Sakuru, ale pouze přátelsky a řekl znovu "Arigatou" ale tohle bylo jiné víc kamaráčtější, než k Hinatě. Hinata to poznala a píchlo jí u srdce. Nemiluje jí.
Párty dloho pokračovala, až tam zbyli jen Naruto a Hinata. "No tak bych taky měla jít, jsem už unavená." řekla Hinata a chystala se k odchodu. Naruto se také postavil a zeptal se jí: "Nechceš doprovodit?". Hinata byla docela zaskočená, ale s radostií přijmula. Byla jako v rájí, šla s Narutem po ulici, osvětlené pouze hvězdami, cítila se s ním krásně. Naruto to nijak neprožíval, ne že by jí neměl rád, ale nic jiného než přátelství k ní necítil.
Beze slova došli až k Hinatině domu, najednou Hinata konečně promluvila. "Byl to hezký večer, že jo?" Naruto sebou trhl. "Jo, jasně". Odpověděl jí, ale najednou se Hinata začala přibližovat, až mohl cítit její dech, ale to trvalo jen chvíli, protože ho políbila, naruto byl z toho zaskočený, ale její polibek opětoval, ani nevěděl proč. Nijak zvlášť to neprožíval, možná chtěl jen zkusit jestli nemiluje Hinatu, když ne Sakuru, ale tenhle polibek byl jiný, než se Sakurou, něco mu chybělo.
Když se od něj Hinata odtrhla, tak Naruto něco napadlo. "Nechtěla by jsi se mnou chodit Hin?" řekl to bez jakékoliv nervozity, prostě jen tak, jako by nic a pouze čekal její reakci. Ta se rozzářila jako vánoční stromeček. "Ano moc ráda" odpověděla, ale najednou jí něco popadlo a rychle zmizela za dveřmi. " Koleduješ si o průšvih." řek někdo. "Já vím, ale musím si něco ověřit" řekl Naruto. "Ale pamatuj si, takhle si zahrávat s city je jako hrát si s ohněm, pozor ať se nespálíš!" řekl mužský hlas, který vycházel ze stínu jednoho z domů.
"Neboj dám si pozor, ale musím vědět,jestli sakuru miluju nebo ne." řekl Na ruto a otočil se směrem, kterým byl jeho dům. "Tak pojď" řekl a podíval se za sebe na červenou lišku s devíti ocasy. "Dobře, vždyť už jdu" řekl Kyuubi a šel po boku Naruta k jeho domu.
"proč si vlastně tady, už si se nudil?" zeptal se Naruto a poočku ho sledoval.
"Tak nějak" odpověděl mu a z jeho hlasu vyznělo, že se nehodlá dál s někým bavit. Naruto to poznal a ztichl, pak se pouze ponořil do svých vyšlenek, které mu nedali pokoj, nikdy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DakuHonoo | 2. května 2010 v 11:35 | Reagovat

tak pisem to sem a poviedku som este citat nezacal DISGUSTING preco sakra narusaku .. ............. kua ... ja uz fakt nemam co citat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.