Láska a nenávist 1

10. ledna 2009 v 18:18 | Anke |  →→Láska a nenávist
Takže s Nele jsme před nějakou dobou začaly psát povídku a já ji přepsala z icq. Doufám, že se Nele nebude zlobit, že jsem to takhle udělala a doufám, že napíšete nějakej ten koment. později sem přibude i článek o nás dvou.



Konohy, známá vesnice, která je domov silných a odvážných ninjů, ale ne jenom jich, je tu domov mnoha normálních lidí.
Zrovna tu pobíhaly dvě mladé kunoichi, které se vesele smály.
Běžel za nimi starý pekař, protože mu už zase vysklili už tolik opravované okno v jeho pékárně.
,,Dělej! Jestli nás chytí jsme v háji." zakřičela Nele na Anke.
,,Já vím."ozvala se udýchaná Anke, běžíc kousek za ní.
"Sakra asi by jsme měly víc trénovat, už nás dohání" křikla Anke na Nele.
"To jo, i ten starej páprda je rychlejší než my!" řekla naštvaná Nele.
,,No to bude tím, že nechodíme na tréninky a raději litáme po Konoze." přemýšlela nahlas Anke.
,,Nech toho." usmála se na ní Nele a skoro slítla, když těsně minula kámen na zemi.
"Hele dávej větší pozor!" křikl na ní nějaký kluk, kterému spadla rovnou do náruče.
"Uf, díky" stihla Nele jenom poděkovat a už se hnala dál za Anke.
,,Co to bylo?" zeptala se jí se smíchem Anke.
"Netuším a ani to nemíním řešit." křikla Nele a dál běžela ulicí.
Obě si najednou všimli zastrčené uličky před sebou a chtěli do ní vběhnout, podívali se za sebe, jestli tam není ten dědek, a když tam nebyl rychle se hnali do uličky.
Začaly se nadechovat a vydechovat a byly vůbec štastně že žijou, i přesto se obě usmívala.
"To bylo jen tak tak." řekla Anke.
,,To jo." souhlasila Nele
Najednou se ozval z protější ulice nějaký rachot.
"Co se to tam děje?" zeptala se Nele a šla krůček do předu.
,,Drž se zpátky. Co když je tam ten děděk?!" zeptala se jí Anke.
,,A co když ne" opáčila Nele.
"Ok, ale mě to pak za vinu nedávej" řekla Anke, ale i jí přemohla zvědavost.
Vyšly opatrně ven a tam spatřili nějaký kočár.
"A to je jako co?" zeptala se jí Anke.
"Já nevím, kočár a tam je..." nedořekla protože z kočáru někdo vyšel a podíval se do uličky.
"Kdo to je?" zeptala se Anke Nele, ale ta jen pokrčila rameny na znamení, že ona o tom nemá ani páru a znovu se otočila na kočár.
,,A co když je to někdo důležitý?"zeptala se Anke.
"Jak to mám sakra vědět?! Pokud chceš tak tam dojdeme a zeptáme se." pronesla ironicky Nele.
"Jak myslíš" řekla Anke a odvážně udělala první krok směrem ke kočáru.
"Všimla si, že ze všech stran se na kočár upírají překvapené pohledy, ale také pohledy, které naznačovali vůči té osobě uvnitř velkou úctu.
Nele vykročila za ní, ale kráčela nejistě a přitom měla výraz alá je mi jedno, kdo je ten člověk v kočáře.
Anke s troškou obav teď šla vedle ní, ale ani jí nevadilo jestli je to někdo důležitý, vždyť takových lidí je hodně.
,,Pořád sis to nerozmyslela? Zeptala se Nele Anke.
"Ne, ale nechceš se zeptat raději ty?" navrhla jí Anke.
Radši společně." opáčila Nele.
"Ok, aspoň něco" řekla s úlevou Anke a teď už rázně vykročila k vozu, cítila, že všechny pohledy se namířili na ní a Nele.
,,Už není cesta zpátky." pošeptala Anke Nele a ta nejistě kývla.
Došly ke kočáru a vyčkávaly až někoho uvidí.
Anke se ještě naposledy ohlédla na vesničany a teď už i ninji, kteří se zde shromáždili a otočila se zpět.
Uviděla zahalenou osobu, nejspíš ženu, ale nedalo se na ní poznat vůbec nic. Ani jí nebylo vidět do tváře.
,,A teď?"zeptala se ji Nele.
"J-já n-n-nevím."vykoktala Anke.
Sakra měli jsme si to líp promyslet, ale na to už je pozdě. Doufám, že Nele něco vymyslí, mě se všechno naprosto vykouřilo z hlavy... pomyslela si Anke a podívala se na Nele prozebným výrazem.
Nele jen kývla hlavou, ale pak ji něco napadlo.
"Ehm, gomen, že Vás otravujeme, ale rády bychom se Vás zeptaly, kdo jste."
Žena, to už věděli s určitostí, se na ně podívala svýma krásnýma zelenýma očima. Nevypadala, že by byla nějak stará. Anke uviděla pramínek jejích vasů, měla je hnědé.
"Já?" zeptala se hnědovláska.
,,No ano. Docela nás to zajímá." řekla Anke. Nele jenom kývala hlavou.
"Já jsem..." začala, ale nestihla to doříct, protože jí někdo předběhl.
"Princezno, nesmíte se bavit s takovým smetím, jako jsou ony!" řekl přísný mužský hlas.
,Smetí?Já byc ti dala, ale budu se ovládat, pomyslela si Nele a nevinně se usmála.
,,Ale já chci." namítla princezna.
"Ne princezno, vy máte na práce jinačí věci než se bavit s nějakýma ninjama" řekl, když zjistil, že Nele i Anke mají čelenky listové.
Obě se na princezninu "stráž" dívaly dosti nevraživě, on jim, to ale oplácel jeho povýšeným pohledem.
Princezna si povzdechla.
"Trochu do toho zasáhnu, ale chci říct, že nejsme potulný krysy." začala Anke.
"Ale jsme kunoichy a docela dobré." pokračovala Nele dál.
"To je možné, ale mě ani zde princeznu to ani trochu nezajímá, že?" řekl ten muž a vzal princeznu za ruku a odtáhl jí do nějakého domu.
Ale ještě než odešli, tak stačila princezna říct: "Ještě se uvidíme a jmenuji se Nami" řekla tiše princezna, tak aby jí ten muž neslyšel, ale naše dvě kunoichi ano.
,,Ha."usmála se potichu Nele a pak šla s Anke pryč, už věděli vše. Zastavily se u místa, kde se Nele skoro vymázla a spadla tomu neznámému klukovi do náruče.
"Hm, neznáš toho kluka, jak jsem mu spadla do náručí?" zeptala se Nele se zájmem.
"Jó to bylo dobry, ale i kdybych ho znala, tak nevím, bylo to taky rychlý, že jsem ho skoro nepostřehla" řekla Anke.
"No jo no, já zapomněla." řekla Nele.
"Heeeeeeeeeeeej Anke!" zakřičel najednou někdo na ulici.
,,Můžu hádat....Naruto" řekla potichu Nele.
"Sakra, co zas může chtít, poslední dobou za mnou až moc dolejzá" řekla otráveně Anke a otočila se na přibýhajícího Naruta.
,,Nebudu Vás rušit." usmála se na ní Nele a nenápadně vypadla.
"Hej!" zakřičela Anke, ale marně Nele už tam nebyla, jen viděla, jak skáče po střechách někam pryč.
"Ahoj Anke-chan" řekl zvesela Naruto.
Sakra musí mi takhle říkat? zeptala se pro sebe Anke.
"Ahoj Naruto" pozdravila ho taky, aby nestála řeč.
"Nešla by jsi se mnou na ramen?" zeptal se jí s nadějí v očích.
"Ale jo, klidně, ale platíš ty" řekla Anke projistotu.
"Takže rande?" zeptal se Naruto.
"Co si mám s tebou počít, dobře, tak pojď." řekla Anke rezignovaně a šla s Narutem k Ichiraku ramen.
Nele mezitím utíkala po střechách a usmála se. Snad mě nezabije, pomyslela si Nele, ale pak najednou do někoho vrazila.
"Sakra" řekla Nele a třela si hlavu se kterou narazilo do neznámého a koleno, do kterého se přaštila.
Zvedla hlavu.
A pak ji zase rychle sklopila.
To mi ještě chybělo, pomyslela si.
"Ech, gomen, já nechtěla, nějak jsem nedávala pozor na cestu" omlouvala se Nele a přitom se dívala do střechy, kde jí najednou hrozně zajímal jeden brouček.
Jak zajímavý a potupný, pomyslela si Nele.
"Hm, no, o.k."
"To nic, já taky moc nedával pozor." řekl mužský hlas.
"Jop"kývla jenom Nele a dál se dívala jinam.
Proč se mi nepodívá do očí? přemýšlel.
"Musím už jít, ahoj" řekla najednou rychle Nele a zvedla se, stále se mu do očí nepodívala.
Rychle se rozeběhla pryč od neznámého kluka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.