Cesta světla 3

10. ledna 2009 v 18:16 | Anke |  →→Cesta světla
3. kapitolka, hlavně díky Nele!

*Crr* rozezněl se zvonek u dveří.
"Áá! Au!" ozvalo se z jednoho pokoje.
"Jakej idiot, otravuje, tak brzo ráno?" zakřičela Nele na celý dům z druhého pokoje a v pyžamu vyšla na chodbu, v tu chvíli vyšla i Anke a třela si zadek.
"Ha! Ségra myslim, že jsi nevstávala zrovna dobře." řekla Nele, které cukali koutky.
Taky by mě to zajímalo!" reagovala na její minulou otázku Anke a té připomínky si nevšímala, pak silně zabouchla dveře od svého pokoje, pak se podívala na svou sestru a její naštvaný výraz se změnil na záchvat smíchu.
"Jé...ségra...c-co...to....m-máš na hla-hlavě?" vysoukala ze sebe Anke mezi záchvaty smíchu, který nechtěl přestat.
"Ha, ha moc vtipný" řekla Nele, když se podívala do zracadla a uviděla, co má na hlavě, trochu se i lekla, ale nedala to na sobě znát a radši uhned zalezla do koupelny.
"Hej ségra! A co ten zvonek?" zeptala se Anke, když zjistila, že se Nele v koupelně zamkla.
"Tak tam bež ty, ale stejně pochybuju, že tam ještě někdo bude." řekla Nele, skrz zamčené dveře a Anke uslyšela, že pustila vodu.
"Dobře, dobře, vždyť už jdu, přímo chvátám." řekla znuděně Anke a zamířila si to ke dveřím.
Když konečně otevřela dveře. Zjistila, že tam nestojí nikdo jiný, než Renji.
"Ahoj Renji. Co tu děláš?" zeotala se překvapená Anke.
"No vlastně jsem chtěl už odejít, myslel jsem, že nejste doma, ale, když tady jste, tak jsem se chtěl zeptat, jestli půjdete zítra na tu slavnost."
"Na jakou?" zeptala se Anke nechápavě.
"Ty jí neznáš?" zeptal se Renji překvapeně, ale pokračoval, "Jde o to, že kvetou Sakury a lidé jdou do parků a tam jen tak odpočívájí, pod kvetoucími Sakurami" vysvětlil Renji.
"Aha, tak to zní zajímavě, ale nevím, jestli půjde i Nele"
"Proč?"
"Ona nemá moc ráda takovéhle slavnosti, ale určitě se jí zeptám" řekla nakonec Anke a chystala se už jít, přece jen tam byla jen v pyžamu.
"A ty půjdeš?" zeptal se ještě Renji a přitom se trochu začervenal.
"Ještě uvidím, ale nejspíš jo." řekla Anke a dodalo "no už budu muset jít, aby se ségra v tý vaně nakonec neutopila."
"Jasně, tak zatím čau" rozloučil se s ní Renji a otočil se, aby mohl sejít dolů ze schodů, uslyšel pouze, jak se zabouchly dveře.
Doufám, že půjde, pomyslel si Renji, když už zabočoval do další uličky.
"Kdo to byl, ségra?" zeptala se nele, když po další půl hodině vyšla z koupelny.
"Renji" řekla stroze Anke a rychle vletěla do koupelny a zabouchla za sebou dveře, pak bylo jen slyšet cvaknutí zámku.
Nele jenom pokrčila rameny a dál to neřešila, rasši se odešla do svého pokoje převléknout.
Anke vyšla z koupelny asi za patnáct minut, na takové věci, jako relaxování ve vaně nikdy nebyla, hned jak vyšla, zamířila si to v ručníku do svého pokoje, aby se také převlíkla.
Obě se konečně oblékly a yvšli zase na chodbu, už v lepší náladě.
"Já nevím, jak ty, ale já mám pěknej hlad." řekla Nele Anke.
"Když o tom mluvíš, tak já taky." přiznala se Anke.
"Tak dneska jdeš pro jídlo ty!" řekla Nele.
"Proč já?" zeptala se Anke.
"Minule jsem šla pro jídlo já."
"Hm, no dobře, já teda půjdu." řekla Anke a zašla si nahoru pro peněženku a klíče, pak vyšla ven a ještě než zabouchla dveře křikla zpět do domu "Zachvíli se vrátim.".
No tak dneska bych mohla zajít do tý nový čínský restaurace, pomyslela si Anke a vydala se na cestu, ale to ještě netušila, co všechno jí dneska ještě potká.

Byla asi v polovině cesty, když uslyšela ohromný výbuch a hned na to křik lidí.
Co se to sakra zase děje?, zeptala se pro sebe Anke.
"Á á" ozvalo se a hned potom se z ulice vedoucí na náměstí vyřítil houf lidí.
"Utečte! Je tam nějaká neviditelná příšera!" křičeli jeden přes druhého a všichni rychle běželi, co nejdál od náměstí.
Že by..., přemýšlela Anke a pak jí to docvaklo, Hollow!
Ne nebudu se do toho plést, už takhle mi ségra vynadala za pouhé kopnutí do toho Ichiga, pomyslela si Anke a chystala se jít v klidu dál, jenže nějaká neviditelná síla, jí nutila jít se na to náměstí podívat a najednou uslyšela: "Karin!", tím se rozhodla a běžela rychle na náměstí.
Když tam doběhla, potvrdila se jí její doměnka o hollow.
"Chvíli ještě váhala, ale pak se objevil záblesk a Anke se zhroutila k zemi, místo ní tam stála stejná hnědovláska, ale měla černé kimono a u pasu měla meč, tedy, jak se správně říká, zanpakuto.
Rychlostí blesku si to namířila k malé holce, která ležela bezvládně na zemi, byla nejspíš v bezvědomí, sebrala jí a odnesla jí díky bleskovému kroku do bezpečí, pak se přemístila zase zpět k hollowovi a sekla svou zanpakuto, hollow se rozpadl na dvě půlky a poté zmizel.
Anke zastrčila svou zanpakuto zpět do pochvy a namířila si zpět ke svému tělu, ale někdo jí zastavil.
"Kdo jsi?" zeptal se někdo.
Anke se prudce otočila a spatřila někoho. Koho by tu vůbec nečekala, Ichiga.
"Cože? Ty mě vidíš?" zeptala se zmatená Anke.
"A proč bych tě jako neměl vidět?" zeptal se Ichigo.
"Normálně mě lidé nevidí" řekla jenom Anke.
"A kdo vlastně jsi?" zeptal se znovu Ichigo na svou předešlou otázku a její poznámku se rozhodl ignorovat.
"To tě nemusí zajímat a na tohl radši zapomeň, měl by jsi se postrat o svou sestru." řekla a ukázala na nehýbající se holku.
Se zábleskem světla tam znovu stála Anke, bez černého kimona a zanpakuto.
Pak se okamžitě rozeběhla pryč, naštěstí si uvědomila, že musí ještě pro to jídlo a tak běžela rychle k té restauraci, hlavně aby byla co nejdál odtud.
Na náměstí zůstal pouze Ichigo, který byl zaražený, z toho co právě viděl, ale pak se vzpamatoval a konečně se začal věnovat Karin.
Jestli se tohle dozví Nele, tak mě namístě zabije, pomyslela si Anke, když šla už s jídlem, zpět domů.
"Kde jsi byla?" byla první Nelina otázka, když došla konečně domů.
"Šla jse, přece pro to jídlo." řekla výmluvně Anke a radši vyndala jídlo z igelitu.
Nele v tom okamžiku úplně zapomněla na to, proč Anke přišla pozdě a mlsně se vrhla na misku s jídlem.
"Ale příště jdeě pro jídlo zase ty!" řekla pro jistotu Anke.
"No jo pořád" řekla Nele a dál se cpala jídlem.
Anke se jídla sotva dotkla, přemýšlela, do jakého průšvihu se to zase dostala.
Doufám, že si to Ichigo nebude pamatovat nebo, že na to zapomene a Nele taky, ta se o tom nikdy nesmí dozvědět, zabila by mě. Musím Ichiga nějak přinutit, aby držel jazyk za zuby. Že já tam chodila, to jsem to nemohla prostě přejít? S tím si povdychla a pak jí hlasitě zakručelo v břiše, naštěstí si toho Nele nevšimla a Anke se tedy také pustila do jídla, ale pořád jí hlodalo, kvůli tomu, co udělala svědomí.
Sice se snažila na to nemyslet, ale měla takový dojem, že tohle je jen začátek něčeho velikého.
Kdyby tak věděla, jakou má pravdu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.