Cesta světla 2

10. ledna 2009 v 18:15 | Anke |  →→Cesta světla
Další díl je na světě!

"Hele, co máš za problém?" zeptala se naštvaně Nele, když jí někdo strčil a ona málem ztratila rovnováhu a ani se nestačila vzpamatovat, když jí začala ušlapávat horda slonů, tedy aspoň si to myslela, v skutečnosti na ní šlapali snad všichni z celé školy.
"Co se to sakra děje?" zakřičela Nele, ale nikdo jí nevnímal.
Když konečně bylo po všem, spatřila Nele Anke, jak se hrozně směje.
"Čemu se tak tlemíš?" zeptala se naštvaná a placatá Nele.
"Tobě!" křikla a znovu dostala záchvat smíchu.
"Ha ha, moc zábavný." řekla nele a postavila se.
"Co to skara bylo?" zeptala se Nele Anke, ale musela chvíli počkat, než se Anke uklidnila.
"Nemám tušení, ale asi je to něco důležitého."
"Tak se deme podívat co." navrhla Nele a Anke jen přikývla, pak se rozeběhli ven ze školy, kam všichni zamířili.
Venku stála opravdu skoro celá škola a všichni něco pozorovali.
"Co tam asi dělají?" zeptala se se zájmem Anke a šla blíž, Nele jí následovala.
Když byli dost blízko uslyšeli ženský hlas.
"Sakra kluci! To už se zase musíte rvát, podívejet! Je tu celá škola."
Nikdo jí neodpovídal, jen někdo vždy vykřikl něco jako "Do něj" nebo "Zmlať ho".
"Co se tam sakra děje?" zeptala se Anke a začala se rvát davem směrem dopředu, Nele zůstala vzadu.
Když se konečně Anke dostala až doprostřed, spatřila toho oranžovlasýho kluka a nějakého další kluka s dlouhými červenými vlasy, svázanými do culíku, jak se spolu perou.
"Proč?" zeptala se šeptem, neměla ráda boj.
Ale než stihla udělat cokoli jiného, kluk s červenými vlasy spadl přímo před ní.
"Co to?" zeptala se, ale sehla se k němu. Viděla, že už má dost, ale ten kluk, se kterým bojoval ještě přestat nechtěl, to Anke naštvalo.
"Sakra, nevidíš, že má dost?" zeptala se naštvaná Anke a postavila se před toho červenovlasého.
"On si začal, tak ať platí." řekl klidně ten kluk a odstrčil Anke stranou a chystal se zasadit poslední ránu.
"Ne!" vykřikla Anke a postavila se znovu před toho červenovlasého a oranžovlasého kopla do břich, ten odletěl na ruhou stranu a už se nezvedl.
Davem to začalo šumět vzrušením, ale to už byla veprostřed i Nele a vzala Anke pevně za růkáv a táhla pryč.
"Co sis sakra myslela?" zeptala se vytočená Nele, když byli dost daleko, ode všech.
"Já..." ale ani nedořekla větu.
"Nic, nic ti nedává právo, používta cokoli z naší minulosti ani bojové umění.
"Ale on..." zase nenechal Nele Anke domluvit.
"Myslíš, že se stěhujeme, jen tak? Bez důvodu? Ne! Neřekli jsme si přece, že chceme skončit se vším, co nás k nim poutalo?"
"Ano máš pravdu, ale to, že jsem ho jenom kopla a on trochu odletěl, neznamená, že používám něco ze své minulost."
"Ne? A co myslíš, jak dopadne, přinejmenším bude mít zlomená žebra." řekla pohrdavě Nele a pustila svou sestru. Jakmile to udělala, zazvonilo.
"Už musíme jít do třídy!" řekla přísným hlasem Nele a vydala se ke škole, Anke jí poslušně následovala.
Opravdu je to až tak hrozné? zeptala se sama sebe a přemýšlela o všem, co se dnes stalo.
Asi sem to fakt zkazila, ale já se nemohla, jen tak dívat, jak ten kluk dostává nakládačku, pomyslela si dál, ale z jejího přemýšlení jí dostalo to, že byla už ve třídě a tam spatřila toho červenovlasého kluka, ten si jí okmažitě všiml a šel směrem k ní.
"Díky, že jsi se mě zastava, ale nemusela si to dělat, já bych se z toho nějak dostal i bez tvé pomoci, ale děkuju" řekl rozpačitě.
"Ne to je dobrý, já sem nechtěla vidě, jak tě tam mlátí a nějak jsem se neovládla."
"Já jsem Renji Abarai" řekl červenovlasý kluk a podla jí ruku, Anke jí přijala.
"Já Anke Kumiko, ale to už asi víš."
"No jo, ale stejně." řekl, ale to už do třídy přišla i učitelka a oba se posadili na místa.
"Je tu Anke Kumiko a Renji Abarai?" zeptala se přísným hlasem, ne tím, jako předtím, ale chladným.
"Ano" řekli oba naráz a čekali, co příjde.
"Máte se okamžitě dostavit k ředitelce." řekla a oba se poslušně zvedli a šli směrem k ředitelně, Nake ale musela sledovat Renjiho, nevěděla, kde ředitelna je. Za celou cestu spolu nepromluvili, oba přemýšleli o tom, co je čeká.
"Jsem tady" promluvil konečně Renji a zastavil se před dřevěnými dveřmi. Anke zaťukala a zevnitř se ozvalo "Dále", oba vstoupili.
"Vy jste Abarai a Kumiko?" zeptala se ředitelka.
"Hai" řekli oba.
"Je vám doufám jasné, proč jsme si vás zavolala?" zeptala se.
"Hai" odpověděli zase.
"Takže zaprvé vám musím oznámit, že Kurasaki Ichigo, má zlomených pět žeber a je teď na ošetřovně. Ale chci se vás zeptat, kdo z vás mu je zlomil?"
"No to jsem byla asi já" řekla Anke a čekala, co se bude dít.
"Ty?" zeptala se ředitelka zaraženě a pořádně si Anke prohlédla.
"Ty máš starší sestru, že?"
"Hai"
"Myslím, že pokud to uděláš ještě jednou, tak víš, co bude následovat."
"Hai, vyhodíte mě ze školy"
"Přesně, ale tentokrát ještě ne, ale vinu nesete oba Abarai se také nedržel zpět a hlavně rvačku vyprovokoval. Budete měsíc uklízet záchody a bude panu Kurasakimu vždy nápomocni a nikdy už se to nebude opakovat!" řekla a s tím jim pokunula, aby odešli.
"Uf, čekala jsem, že nás za školy vyhodí" řekla Anke a oddychla si.
"Jo ředitelka je dodobrá, není zrivna moc přísná" souhlasil Renji a celou cestu zpět do třídy mluvili snad o všem.
Jakmile došli ke dveřím třídy a chystali se otevřít dveře, tak zazvonilo a v tom okamžiku strhl Renji Anke na stranu a o vteřinu později se iž dveřmi valila ven hromada lidí.
Ti jsou rychlí, pomyslela si Anke.
Když se třída vylidnila, zbyla tam jen Nele a přešla k nim.
"Doufám, že jsi dostala za vyučenou." řekla Nele a objala ji.
"Jasně, už to nikdy neudělám" řekla Anke.
"To doufám" vzdychla Nele, ale usmála se, Anke taky.
"Promiň mi to."
"To je dobrý, hlavně, že si se poučila." řrkla Nele a podívala se na Renjiho.
"A ty se už s nikým neper."
"No jasně, na to se můžeš spolehnout!" řekl Renji a všichni tři se začali smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.