Cesta osudu 6

10. ledna 2009 v 18:35 | Anke |  →→Cesta osudu
No vzniklo jakési nedorozumnění a to, že jsem přeskočila kapitolu 5 a dala sem už jenom kapitolu 6, kdo si jí chce přečíst, tak je už, tam kde má být, jen tohle je takový dodatek... neberte to jako novou povídku, už to bylo dávno.


6. kapitola

Jen taková mini informace na začátek, ze začátku příběhu bylo všem 16 let.
O 5 let později od "té" události

Sakura a Naruto seděli v Ichiraku a rýpali se v ramenu, najednou je někdo vyrušil. Byl to Kakashi, který se objevil v obláčku bílého dýmu.
"Tak jak se vede vy dva?" zeptal se kakashi, aby nahodil nějakou řeč.
"Jak normálně" odpověděla Sakura a dál se rýpala v ramenu, na Kakashiho se ani nepodívala.
"Tsunade řekla, že nás chce za hodinu vidět, a tak že máte přijít v čas!
"Hai, hai" řekli oba a nejednou rychlostí blesku snědli skoro studený ramen.
"Už musíme jít" řekli oba živě a zmizeli v dýmu.
"Ach jo, od té doby je prostě nechápu." povzdychl si Kakashi a radši si vytáhl nejnovější knížku Icha Icha a okolní svět přestal vnímat.

Někde v lese, daleko od Konohy

"Madam, chytili jsme ty dva zvědy, jak jste řekla." řekli dva neznamí ninjové.
"Dobře, Kakuzu, Hidane, teď si běžte odpočinout" řekl tajemný, ženský hlas ze stínu.
"Hai" řekli a zmizeli.
"Hm, myslel jsem si, že to nezvládnou, ale asi jsem je podcenil" řekl další tentokrát mužský hlas, též ze stínu, když se díval na těla dvou mužů, kteří byli v bezvědomí, na studené a vhké zemi.
"Vidíš, to je tvůj problém, všechny akorát podceňuješ!" řekl ten ženský hlas a žena i muž vyšli ze stínu.
Oba na sobě měli černý plášť s červenými mraky. Muž měl černé vlasy, stejné barvy byli i jeho oči, které upínal na jejich vězně. Žena měla středně dlouhé vlasy, dříve červené barvy, ale teď je měla už skoro růžové, ale pouze na sluníčku, na které ani moc nechodila, to bylo vidět i na její kůži, měla jí bílou, ale měla krásné, zelené oči, které stejně jako muž upírala na oba vězně, ti se začali probouzet.

"Jsem ráda, že je chytili, kdyby ne, byl by to celkem problém, nestojím o nikoho, kdo by po nás šel a tihle o nás vědí až moc." řekla Anke.
"To ano, zabijeme je nebo jim prostě vymažeme paměť?" zeptal se Itachi.
"Vědí toho příliš, vědí kde máme svůj úkryt a vědí jak vypadám, kdo jsem a kde jsem chci tajit, co nejdéle, čím déle, tím lépe!"
"Ano, to je pravda." přisvědčil Itachi a nahl se k jednomu z vězňů, protože si všiml, že se začínají probouzet.
Jeden z nich se už probudil a začal mrkat očima, aby si přivykl na tmu, která tam panovala. Najednou hlasitě vykřikl, protože uviděl plášť s červenými mraky.
"Nemá cenu křičet, víte toho moc." řekl a podíval se na Anke, která stála za ním.
"Škoda, že se nemůže lépe poznat, věřím, že jste dobří shinobi, ale...musíte zemřít. ZETSU!" rozlehl se její hlas po celé skrýši a ihned se v oblaku dýmu objevil Zetsu.
"Ano?" zeptal se.
"Zabij je" řekla stroze Anke, jako by to říkala ikaždý den.
Ten se zaradoval a ihned přišel ke svým dvěma obětem.
Anke i Itachi neměli náladu to sledovat, a tak vyšli z místnosti a zavřeli dveře. Ale i přes zavřené dveře slyšeli výkřiky obětí, které se Zetsu chystal sežrat. Oba začali pomalu odcházet pryč, každý zamlklý a duchem nepřítomný, tak dlouhá konverzace, jako byla ta před tím, nebyla zvláště u nich dvou zrovna obvyklá, oba se toulali nejvíc ve svých myšlenkách a vzpomínkách, na to, co bylo.

Zatím v Konoze

"Co nám může Tsunade chtít?" zeptala se Sakura, každý by si myslel, že jí to zajímá, ale její tóm hlasu byl úplně lhostejný, spíše chtěla aspoň trochu navázat konverzaci, když šli směrem k Tsunade.
"Nevím, ale nejspíš nám dá misi, ale jsem rád, aspoň nemám čas na nic jiného myslet, než na misi.
"Jo to je pravda." přikývla a po zbytek cesty už ani jeden nepromluvil.
Když za chvíli dorazili k Tsunade, tak by každý byl ohromený, že je tam Kakashi poprvé brzy, ale oni to přešli bez povšimnutí, to neušlo Kakashimu ani Tsunade.
"No tak vy dva, přece se aspoň usmívejte, když už nic jiného!" řekla jim naštvaná Tsunade, protože už i jí to jjich chování lezlo pořádně na nervi.
"Hm." řekli místo pozdravu a sedli si na židli naproti stolu.
"Ale teď k věci, mám pro vás misi, je to lehká mise, musíte doprovodit jednoho velmi důležitého člověka do Travnaté vesnice s důležitým dokumentem, nemáme hlášeny žádné nepřátele v okolí, ale dejte si pozor, i když je to pouze mise typu B."
"Hai." řekli všichni tři a chystali se odejít, ale Tsunade je zastavila.
"Naruto, Sakuro, chci s vámi mluvit, ty Kakashi můžeš už jít." Kakashi kývl a zmizel za dveřmi.
"Takže, přejdu rovnou k věci, chi si s vámi dvěma promluvit o vašem chování!" řekla přísným hlasem, při kterém i jim běhal mráz po zádech.
"Vím, že jste přišli o svou kamarádku a týmovou partnerku, ale je to už 5 let, měli by jste se už vyrovnat s tím, že je nejspíš mrtvá a jestli ne, tak už jí stejně nikdy neuvidíte."
"Jak myslíte" řekli lhostejně a chystali se odejít. Ale Tsunade začala zase mluvit.
"Nemůžete se trápit do nekonečna, život jde dál, lidé umírají, tak to prostě je, já taky ztratila svého bratra a trápím se? Ne. Už jsem na to zapomněla." řekla Tsunade a čekala na jejich reakci.
"Jasně, ale kdybychom se nepotkali a já vám nepomohl, tak by jste byla pořád stejná, jako předtím, a proto i my čekáme, až nás někdo z té temnoty vysvobodí, ale v našem případě to může být jen Anke." řekl Naruto a spolu ze Sakurou odešli, ale když Sakura zavřela dveře, tak Naruto tiše řekl: "Děkuji." a Sakura mu dala v duchu za pravdu, tohle potřebovali, potřebovali nějakou podporu.
Vyšli ven a narazili přímo do Kakashiho, který tam na ně čekal.
"Tak jste konečně tady. Musíme se ještě domluvit na to, kdy vyrazíme, Tsuna řekla, že musíme vyrazit do zítřka, abychom to stihli, ale já navrhuji vyrazit už dnes, co na to říkáte?" řekl svůj návrh Kakashi.
"Klidně." souhlasili a tak se dohodli, že se za hodinu setkají zase na stejném místě.
Každý si vyrazil svou vlastní cestou, směrem domů, aby si připravil věci na nadcházející misi, o které si mysleli, že bude tak lehká, ale opak měl být pravdou, tahle mise jim měla dát další tvrdou ránu, ale to ani netušili. Teď si s nejlepší náladou, od té doby, co zmizela Anke, vykračovali ulicí a přemýšleli o nadcházející misi, přemýšleli nad tím, co si mají vzít sebou za zbraně, ale také o tom, kdo bude ten vele důležitý člověk s tím dokumentem, kterého mají doprovázet. Bez jediného zaváhání nad tím ,jestli ta mise nebude moc těžká i pro ne, ale byla to jen mise B, tak co.
*Nikdy nepodceňuj, ani sebelehčí misi, protože z lehké mise, se může stát boj o život*

Konec! Prosím, pište komentíky, vždy potěší!
A k tomu obrázku-takhle by měla vapadat Anke, ale je víc uzavřená a i dospělejší, musíte si domyslet, jak vypadá v plášti Akatsuki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.