Cesta osudu 5

10. ledna 2009 v 18:34 | Anke |  →→Cesta osudu
Takže po dlouhé době přidávám povídku Cesta osudu a dnes možná (ale jen možná) přidám i povídku Návrat Namikazeho. Ale teď si už jen užijte dílek!


5. kapitola

U "záchranného týmu" - ráno, druhý den


"Kakashi-sensei a co budeme dělat, až se dostaneme dovnitř?" zeptala se jen mezi řečí Sakura, při balení věcí.
"Nevím, budeme nejspíš improvizovat." řekl Kakashi. "Všichni tři se zarazili, nepomysleli vůbec na to, co na ně uvnitř čeká! Jsou tam přece všichni členové Akatsuki a bude s nimi vůbec Anke chtít jít zpět nebo už je třeba dávno mrtvá? Ale tu druhou se úzkostlivě snažili zahnat, i když se jim to moc nedařilo, museli na to pořád myslet.
"Tak..." promluvil Kakashi, když konečně dobalil a podíval se na Naruta se Sakurou. Ti ho probodávali vražedným pohledem, oba měli dávno sbaleno a on si ještě řekne tak!
"Konečně jste si zabalil, Kakashi-sensei?" nemohl si odpustit uštěpačnou poznámku Naruto. Kakashi jeho poznámku, ale dokonale ignoroval.
"Co budeme tedy dělat?" zeptala se znovu Sakura a Naruto horlivě přikyvoval. Na Kakashim bylo vidět, že se zamyslel.
"No…" utrousil ze začátku. "…Naruto a já půjdeme vepředu, půjdeme rovnou hlavním vchodem, což je ten obrovský kámen před námi…" vymýšlel jejich plán Kakashi. "…a ty Sakuro nám budeš krýt záda jako medic ninja! A nezapomeňte, že hlavním důvod,i proč tu jsme je Anke, takže žádné vylomeniny, musíme být, co nejmíň nápadní, jinak je s námi konec!" upozornil je ještě v rychlosti Kakashi a hlavně na Naruta se varovně podíval, věděl přece jaký je, a jak je někdy neopatrný a lehkovážný, i když mu tato vlastnost postupně skoro vymizela.
"Hai" přikývli oba, i když se jim plán zdál neúplný a nebezpečný, lepší neměli a ani by ho v tom spěchu nevymysleli!
Došli až k velkému kameni, o kterém předtím mluvil Kakashi a který měl být vchod. Podíval se na Sakura a ta hned pochopila. Nandala si své rukavice a praštila do kamene, který rázem pukl. Cesta byla volná!
Jakmile vešli, věděli, že je něco špatně, necítili žádnou chakru, ani chakru Anke! "Je to divné" prohlásil Naruto, když prošli chodbou, která byla z kamene a na zdech jen visely louče, které aspoň trochu osvětlovali nerovnou cestu a objevili se v normální předsíni, šli dál až došli na rozcestí, zde vedli dvě cesty, jedna doprava a druhá doleva.
"Kudy půjdeme?" zeptal se Naruto. Kakashi i Sakura pokrčili rameny na znamení toho, že oni nevědí, vždyť tu nikdy nebyli!
"Tak tedy, vy dva!" ukázal na Sakuru a Naruta. "půjdete doprava a já půjdu doleva."
"Hai" a už mizeli za další zatáčkou. Kakashi si povzdechl a vydal se pomalu cestou, která vedla doleva, ale Icha Icha si nečetl, musel být soustředěný!


Po dvou hodinách



Setkali se na tom samém místě, ale oba tými byli v původním složení, nikdo k nim nepřibyl, to oba tými zjistili se smutkem.
"Nic jsme nenašli, ani živáčka tu není." řekl Naruto i za Sakuru, která nebyla schopná slova, i když jejich odpověď Kakashi předem znal, vyčetl to z jejich obličejů, ale ani on na tom nebyl o nic lépe, ani on na nikoho ve svém pátrání nenarazil a to si pro jistotu přivolal i Pakkuna, aby si byl jistý, ale ten mu jen potvrdil, že v celé budově se nacházejí jen oni, nikdo jiný. Byli na konci všech svých nadějí a sil.
"Kde jenom jsou?" povzdychl si Naruto.
Rozhodli se, že se vrátí do vesnice, protože nebylo možné je vystopovat, déšť, který byl včera v noci, smyl všechny stopy, po nich, i když se ještě snažili něco najít, bezvýsledně. Po celou dobu cesty do Konohy šli mlčky, všichni se utápěli ve vlastních vzpomínkách a myšlenkách, když došli do vesnice, všichni se na ně otáčeli, mysleli, že je někdo mrtvý, ale ona nebyla, věděli, že je někde tam, venku s těmi proradnými Akatsuki. I když věděli, že není mrtvá, připadalo jim, že ztratili kousek sebe, kousek svého života. Vzpomínali na vše, co prožili, na hádky a problémy, ale jak se vždy z toho nějak dostali a většinou to byla právě Anke, kdo je z nich dostal, na mise, ať na pracné nebo ty úplně lehoučké, na krásné dny, kdy celé hodiny trénovali, povídali si a smáli se. Teď je to všechno pryč, jakoby to někdo prostě utnul, zlomil to křehké pouto mezi nimi. Navždy. Nebo ne? Setkají se ještě někdy? Kdo ví…
*Kdo někdy někoho ztratil ví, že když se to stane, už nic není jako dřív, nikdy!*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.