Cesta osudu 4

10. ledna 2009 v 18:33 | Anke |  →→Cesta osudu
Se překonávám, sem napsala i pětku, kterou sem dám asi hned zítra...

4. kapitola
Šli už celý den a když se začínalo smrákat, tak se rozhodli, že se utáboří v jeskyni, kterou Naruto objevil. Každý si vzal na starost něco jiného, Naruto šel pro suché dřevo, aby si mohli rozdělat oheň, Sakura měla za úkol to v jeskyni "zvelebit" a Kakashi se pokoušel rozdělat oheň, což se mu asi za třičtvrtě hodiny, kdy už všichni drkotali zubama a proklínali ho, podařilo. Ještě chvíli seděli u ohně, ale pak si Naruto i Sakura šli lehnout, protože si Kakashi vzal první hlídku, aby si mohli v klidu číst svou milovanou knížečku, ale ještě netušil, co se dnes v noci stane, nikdo to netušil…

Zpět u Anke

… a stiskla jsem kliku, otevřela jsem pomalu dveře a vešla jsem do nějakého pokoje, byla tam ta holčička a… Uchiha Itachi. Ta holčička udělala nějaké pečetě a najednou jsem zase mohla ovládat své tělo, chtěla jsem se otočit a utéct, ale pohled mi padl na nebohou holčičku, která vypadala, že je velmi vyčerpaná. Klížili se jí oči, ale Itachi udělal nějaké pečetě a holčička byla pryč, zbyl po ní jen kouř. "Tak se znovu setkáváme…Anke" promluvil tiše Itachi a já si vzpomněla, jak mě lstí chtěl s Kisamem přivést Akatsuki. "Co ode mě chcete?" řekla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem se sem nechala takhle odvést.
"Víš náš šéf Akatsuki byl zabit a mi jsme se shodli na tom, že by jsme chtěli tebe jako šéfku Akatsuki." řekl jí přímo Itachi. To mě málem porazilo, musela jsem si sednout na nejbližší křeslo, které tam bylo a vydýchávala to. "Proč?" byla má otázka. "Jsi silná a hlavně máš v sobě démona, tím že se staneš naší šéfkou, tě necháme na pokoji." odpověděl jí. "A co za to, když budu souhlasit?" Itachi se trochu pousmál, budeš velet nám, celé organizaci a jak jsem řekl necháme tebe a tvého démona napokoji." řekl, ale když viděl můj pohled, dodal "a taky necháme Konohu napokoji.", ale já ještě nebyla spokojená a dořekla jsem ještě. "A ani se nedotknete žádných ninjů a obyvatel Konohy."
"Tak souhlasíš?" zeptal se po chvíli ticha. "Ano souhlasím!" odpověděla jsem, ale v tu chvíli jsem ucítila tři známé chakry, jak se sem blíží, ale najednou se zastavili, na to jsem pohlédla z okna a zjistila nejlepší důvod, byla už tma a tak se nejspíš utábořili. To zjištění, mi ale moc nepomohlo. Věděla jsem, kdo to je, ale nebyla jsem ani trochu ráda, a tak jsem vyšla z místnosti spolu s Itachim, který mě vedl do jejich společenské místnosti, jak mi při cestě oznámil. Rozhodla jsem se taky co jim řeknu, možná je to moc nepotěší, ale budou muset. pomyslela jsem si. V tom se Itachi zastavil. "Jsme na místě" oznámil mi a já spolu s ním vešla do prostorné a celkem útulné a zabydlené místnosti.
Byli tam takový ty kecy, jako kdo je kdo a že jsou rádi, že jsem s nimi a takový. Pak sem se jim rozhodla říct mé rozhodnutí.
"Vážení toto, co vám řeknu je můj první rozkaz, a ten zní, že si ihned musíme najít novou skrýš! Blíží se sem skupinka z Listové a nikdo z vás se jich ani prstem nedotkne!" oznámila jsem jim.
"Ale proč je nemůžeme prostě zabít?" namítl Deidara a Tobi přitom horlivě přikyvoval. Já se na něj podívala vraždícím pohledem a okamžitě ztichl, "jak si přejete, paní!" odpověděli všichni a já byla spokojená, nařídila jsem jim, ať si sbalí, a že za 3 hodiny vyrážíme, já sama tu nic neměla, tak jsem pomáhala ostatním. A opravdu měli za tři hodiny sbaleno a mohli jsme vyrazit. Právě teď jsem ukončila jednu kapitolu mého života a měla začít další a mnohem nebezpečnější a tajuplnější, než všechny předtím, než kdybych se vrátila do Konohy, než kdybych odmítla jejich nabídku, to jsem, ale zatím nevěděla. Byla jsem pevně odhodlaná, i když mě bolelo, že opouštím všechny své přátele a celou Konohu, kterou jsem považovala za svou rodinu, pak jsem ještě vlastně zapomněla na jednu maličkost, sundala jsem si čelenku a vyhrabala kunai, všichni věděli, co chci udělat. Přeškrtla jsem znak Listové na čelence. "Sbohem" zašeptala jsem. A tím jsem udělala poslední tečku za svým dosavadním životem.
Doufám, že se líbila. Pište komentky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.