Cesta osudu 2

10. ledna 2009 v 18:32 | Anke |  →→Cesta osudu
Tak jsem napsala další část, ale no… nelíbí se mi. Posuďte sami!
2.kapitola

Jiraiya dole u jeskyně připravoval oheň a tak si ani nevšimnul mého překvapeného pohledu dolů na kamennou.
Když konečně připravil oheň, obrátil se směrem na mě a chtěl mě zavolat, ale všiml si mého pohledu a rychle běžel na kopec za mnou, podívat se na co , tak koukám, jako by mi ulítli včely. To co uviděl mu vyrazilo dech stejně jako mě.
Kamenná byla přímo uprostřed boje s Akatsuki. Vypadalo to, že Akatsuki prohrávají, ale byli silní a na jednoho zaútočilo i 20 ninjů, vždy je hravě zabili. Ale pak si Anke všimla, že jeden z Akatsuki bere do náručí asi 10-ti letou holčičku a bere jí pryč, ostatní Akatsuki přestávají bojovat a jdou rychle za ním, cestou zabíjejí všechny, co se jim připletli do cesty. Pak najednou zmizeli v obláčku kouře a za nimi zůstala jen kamenná, která byla v plamenech.
"Kdo to byl?" prolomila jsem ticho a dostala se jakoby z tranzu. Zpozorovala jsem, jak sebou Jiraiya trhnul, usmála jsem se, ale ihned jsem zase měla ten překvapený a nechápavý výraz.
"Myslíš tu holčičku, jak jí unesli?"
"Jo myslím, že tu byli kvůli ní! Ale nevypadala na to, že by jim mohla nějak pomoct" řekla jsem svůj názor. "Hm, je to možný, ale proč by jí unášeli?" optal se mě Jiraiya. "To nevím, možná má v sobě démona? Nebo vzácný Kekkei Genkai, či tak něco,… ale Kamenná démona vlastně nemá." vzpomněla jsem si. Ale on už nic neříkal, jen se obrátil a vydal se k našemu tábořišti.
"Myslím, že nemá cenu tu zůstávat, Akatsuki odešli a my víme, že unesli nějakou malou holku." Kývla jsem, vzala si svůj batoh, Jiraya ještě uhasil oheň při čem si povdechl, chudák takou práci mu to dalo pomyslela jsem si a vyrazili jsme zpět do Konohy, s pro někoho bezcennou informací, ale pro mě hodně cennou, stále mi vrtalo hlavu, proč ji unesli a proč právě ji.
Celá cesta proběhla v klidu a tak jsme seskočili z posledního stromu a šli přímo za Hokáge, říct jí, co jsme se dozvěděli.
"Coooo?! Oni unesli malou holku, která v sobě možná nemá ani démona? Ale proč?" zeptala se překvapená a zároveň vytočená Tsunade.
"Kdybychom to věděli, tak vám to asi řekneme, ne?" zašeptala jsem vytočeně, aby mě neslyšela, ale pro mojí velkou smůlu to slyšela.
"VEN!!…oba!" a vyhnala nás na chodbu.
"Hm tak zatím naschle Jiraiya sensei!"
"Hm,…" odpověděl mi a už byl fuč. "Ach jo" povzdechla jsem si a vyšla na čerstvý vzduch.
"Ankee!" zavolal někdo, ale já hned věděla kdo. "Ahoj Sakuro!" řekla jsem přívětivě. "Co tu děláš, já myslela, že jsi na misi s Jiraiyou." zeptala se nechápavě. "Už jsme se vrátili." odpověděla jsem jí, ale když jsem viděla její nechápavý pohled, dodala jsem "To je na dlouho. Nechceš zajít do Ichiraku a já ti to řeknu?" zeptala jsem se. Souhlasila a tak jsem spolu se Sakurou šla do Ichiraku, jídlo jsem celkem uvítala, protože jsem ještě nejedla.
"Tak řikej!" vyzvala mě nedočkavě a já jí řekla všechno, co se stalo během cesty. Potom co jsem skončila, no…, byla hodně překvapená.
"To myslíš vážně? Malou holku?!" Já se na ní jen podívala s výrazem v očích se smyslu, copak si myslíš, že jsem si to vymyslela? a ona zklapla.
Ale pak mě najednou hrozně rozbolela hlava, až jsem se za ní musela chytnout, ale bolest ustala stejně rychle jako přišla, ale jak sem viděla zanechalo to následky.
"Je ti něco?" zeptala se mě starostlivě Sakura. "Ne nic mi není, jen, mě nějak rozbolela hlavu, radši se půjdu domů prospat, do rána budu zase v pořádku" vstala jsem, zaplatila za sebe i za Sakuru a vydala se domů, když jsem došla ke dveřím, zase mě přepadla ta hrozná bolest, ale tentokrát jen tak nezmizela, bylo to nesnesitelné, křičela jsem bolestí a pak jsem omdlela nebo ne?
Já vím, krátký a hnusný, gomenasai. Arigato za všechny komentíky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.