Cesta osudu 1

10. ledna 2009 v 18:31 | Anke |  →→Cesta osudu
1.kapitola

"Co zas chcete Tsunade?!" zeptala jsem se nevrle. Zrovna jsem se chystala jíst, když v tom ke mně přiběhne Shizune, že jestli tu nebudu do pěti minut, tak že zase bude týden v nemocnici!" stěžovala jsem si dál a dívala jsem se na opilou blondýnu, která seděla za hromadou papírů.
"Jo, jo, já vim, ale tohle je důležité! Půjdeš s Jiraiyou do kamenný a budete zjišťovat informace o Akatsuki!"
" Ale proč zrovna já, vždyť jdou právě po mě a vy mi kvůli tomu dáváte mise třídy B a nižší!" vztekala jsem se dál.
"Já bych tě tam neposlala, ale Jiraiya si tě osobně vyžádal!" odsekla mi Tsunade. Ožila jsem, aspoň někomu na mě záleží! pomyslela jsem si a hned jsem měla lepší náladu. "Tak dobře beru to" řekla jsem s úsměvem a všimla jsem s, jak se Tsunade podivila, že jsem tak změnila náladu, ale nechala jsem to být.
"Kdy odcházíme?" zeptala jsem se ještě. "Zítra v 6:00 máte nástup u hlavní brány." řekla a ještě dodala "máš přijít včas!" stačila ještě říct, protože jsem už otevírala dveře a chystala se odejít, nad tím jsem se jen pousmála a odešla jsem se připravit domů na zítřejší 'pořádnou' misi.
Když jsem si za necelých 30 minut připravila vše potřebné i nepotřebné, rozhodla jsem se, že si dojdu do Ichiraku 'konečně' na ten oběd.
Když jsem přišla k Ichiraku, už zdálky jsem viděla, že je tam celkem narváno a opravdu seděli tam snad všichni mí přátelé - Sasuke, Sakura, Ino, Shikamaru, Naruto, Chouji, Kiba, Lee a TenTen. Hináta byla na misi s Nejim, takže tady nebyli, i když Nejiho moc nemusím.
Přisedla jsem si k nim a povídali jsme si o všem možným a nemožným, o všech a o všem až byla půlnoc a mi se konečně rozešli ke svým domovům.
Ráno 5:50
Doprčic, ksakru, kde mám ty kalhoty, ještě gumičku, kam sem dala ten baťoch apod. jsem klela, samozřejmě jsem zaspala, když jsem konečně našla i druhou botu, která byla zapadlá za skříní(jak se tam dostala?). zjistila jse, že je už 5:59. A tak sem se rovnou přemístila k hlavní bráně, kde na mě ještě naštěstí nikdo nečekal, al asi za 5 vteřin se tam objevil i Jiraiya.
"Tak můžem vyrazit ne?" zeptal se mě. Ale najednou se přímo vedle mě ozvalo druhé*puuf* a objevil se Kakashi. "Hm to je dobře, že jsem vás stihl. Potřebuji si s tebou promluvit Anke, jde o tebe a Kyuubi. "A nemohlo by to počkat na potom?" odvětila jsem, ale on nesouhlasně zakroutil hlavou. "Potřebuju vědět, jestli s tebou náhodou nemluví v tvé hlavě nebo se ti nezdají divné sny. Zamyslela jsem se a vzpomněla jsem si, jak se mi zrovna dneska zdál sen o Kyuubi a Akatsuki, ale moc si ho už nepamatuju, nevěděla jsem jestli to mám říct nebo ne, ale rozhodla jsem se mlčet, prozatím… "Ne nezdají" odpověděla jsem a vyskočila jsem na nejbližší strom a už jsem si to směřovala ke Kamenné, Jiraiya mě následoval.
Asi po 10 minutách jsem konečně prolomila ticho, které panovala. "Děkuju, že jste mě vzal s sebou, jinak bych se z Listový, už snad ani nedostala. poděkovala jsem mu. "Není zač, si velmi silná kunoichi a já věřím, že kdyby tě Tsunade posílala na lepší mise tak by udělala jedině dobře, vždyť ví, že si tě Akatsuki stejně najdou a čím budeš lepší tím lépe pro nás a hůř pro ně.
Zbytek cesty jsme si povídali hlavně o trénincích a o Akatsuki, nepadlo ani slovo, o předešlé Kakashiho otázce.
Konečně jsme dorazili na kopec odkud je úžasný pohled na celou Kamennou, tohle místo jsem měla ráda, ale tentokrát mě pohled z něj ani trochu nepotěšil…
Doufám, že se aspoň trochu líbila, pište komentíky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.